To, že k malování potřebujeme štětec a barvu, víme asi všichni. Jenže malování není jen o tom. Je spousta nářadí a potřeb, na které je potřeba také myslet, pokud se dáte do malování svépomocí. V našem předchozím článku Jak se připravit na malování pokojů jsme si povídali o tom, co vše celému procesu malování předchází a jak vlastně na to. Dnes se budeme věnovat jednotlivému nářadí, k čemu slouží a zhruba si nastíníme i finanční náklady jednotlivých potřeb. Pokud se neplánujete stát profesionálním malířem, možná zjistíte, že se vám úplně nevyplatí pořizovat si tolik nového vybavení, které použijete jednou za 5 let při pravidelné přemalbě.
Důkladné krytí především
Výmalba nezačíná štětcem a barvou, ale mnohem dřív, když sami sebe a naše místnosti připravujeme na malování. V tento moment přichází na scénu různé zakrývací materiály, které nám usnadní uklízení po malování pokoje a zároveň nám chrání nábytek a podlahu před zacákáním, a tak i poničením barvou. Existuje několik variant zakrývacích plachet a fólií, které se v podstatě liší jen tloušťkou. Využít můžete také zakrývací rouno. To je tou nejtlustší ochranou, která se hodí i na místa, která mohou být náchylnější ke zničení – například prahy dveří nebo určitá místa na podlaze, po kterých se často chodí. Oproti obyčejným plachtám, které se pohybují v řádu desítek korun, se ovšem tento materiál může vyšplhat až k stovkám korun.
Dále budete potřebovat klasickou malířskou papírovou pásku. Tou nejenže spojíte všechny krycí materiály v jednu neprostupnou plochu, ale zároveň s její pomocí ochráníte zásuvky nebo také potrubí radiátoru.
Pro manipulaci s krycími materiály (ať už se nakonec rozhodnete pro klasickou plachtu či rouno) vám budou bohatě stačit obyčejné nůžky. Investovat ovšem můžete i do sádrokartonářského nože, který je kvalitnější a obzvláště při manipulaci s zakrývacím rounem by mohl být vhodnější.
A rada na závěr – při zakrývání oken, nezapomeňte také na okenní tabule. Ty se dají zakrýt jak již zmiňovanými krycími plachtami, ale také lepenkou či kartonem. Můžete si být jistí, že takhle po malování nenajdete ani ten nejmenší cákanec, který by vám mohl kazit výhled z vašeho okna.
Zbavte se starého nátěru
Až pečlivě zakryjete všechno, co by se mohlo při celém procesu malování zašpinit, konečně přichází na řadu ta poctivá zednická práce. Dostáváme se totiž ke stěnám samotným. Ještě to ale nebude malování jako takové– musíme se totiž nejdříve postarat, aby nám nátěr barvou držel pořádně na podkladu. To obnáší oškrábání stěn, vyspravení potenciálních oděrek a nerovností a napenetrování zdiva.
Pro oškrábání zdí budeme potřebovat velký malířský váleček a to nejlépe s dlouhou rukojetí (ať už tou teleskopickou nebo obyčejnou), který se vám bude ostatně hodit i na pozdější malování. Zda je stěnu nutné oškrábat nebo ne se dá zjistit pomocí jednoduchého testu. Mokrým válečkem přejedete po stěně – pokud se začne barva ihned odlupovat, musíte stěnu oškrábat. Váleček navíc využijete k navlhčení podkladu před oškrábáním. K tomu pak budete potřebovat malířskou škrabku, která vás nepřijde nijak draho – zhruba 50 korun. Na následné rozmytí omítky (tedy odstranění zbývající omítky) si vystačíte s klasickou krátkou kulatou štětkou, kterou také využijete později při nátěru a nemusíte tak nutně investovat například do zednického filce, který většinou používají zedníci.
Ale co ty nerovnosti?
Po důkladném oškrábání bude nutné zapravit veškeré nerovnosti, které se za ta léta objevily. Náčiním číslo jedna, bez kterého se opravdu neobejdete, je špachtle. Tou budete nanášet hmotu na vyspravení, ať už si vyberete jakoukoliv. Navíc se nejedná o žádnou velkou investici, protože cena za jednu špachtli se pohybuje v nižších desítkách korun.
A čím tedy díry zapravit? Odpověď na tuto otázku se odvíjí od rozměru a velikosti děr či oděrek na vašich stěnách. Pokud je opotřebení větší, zvažte použití sádry. Ale pozor! Ačkoli je sádra cenově přívětivou, pokud jste s ní nikdy předtím nepracovali, její aplikace pro vás může být oříškem. Alternativou může být použití vnitřní hotové stěrky. Ta je vhodná k okamžitému použití a opravíte s ní i menší oděrky a rýhy. Na ty vám ale také postačí práškový tmel, který je o něco levnější. Ale i tady je potřeba dát si pozor na jeho aplikaci. Další alternativou je pak akrylový tmel, jehož aplikace není nijak složitá a jehož cena je příznivější, protože se dá pořídit v menších baleních, což u sádry nebo práškového tmelu není samozřejmostí.
Poslední krok před malováním – penetrace!
Po takových úpravách vám na stěně vznikne směsice materiálů, kterou je nutné sjednotit. O to se postará penetrační nátěr, který kromě toho zvládne i řadu dalších věcí. Zvyšuje totiž přilnavost dalších nátěrů a barevný nátěr bude perfektně krýt. Penetrace je navíc skvělou prevencí proti plísním obzvláště v místnostech, které jsou vlhčí a tím pádem i náchylnější k tomuto problému.
Kromě penetrace budete potřebovat malířský váleček a štětec. Ty už ale ostatně máte kvůli předchozím krokům. Při aplikaci penetrace se vám budou hodit i jiné typy štětců, které pak následně zužitkujete i u samotného malování. Na drobnější detaily zvažte koupi menšího štětce a na hůře přístupná místa také zárohový štětec.
A konečně malovat
O tom, kdy použít štětec a kdy zase váleček jsme dopodrobna mluvili již v našem článku o nejčastějších chybách při malování. To nejdůležitější ponaučení však zní – opravdu budete potřebovat oboje. Doporučujeme pořídit si sadu malířských štětců a válečků. Dejte si pozor, aby takový balíček obsahoval i malířskou vaničku a stírací mřížku, které jsou opravdu nezbytné, pokud chcete, aby byla barva po stěnách rozetřená rovnoměrně. Zvažte také malířské štafle, pokud si nepořídíte váleček s dlouhou tyčí.